Tma a mozek: Proč se bojíme i tam, kde nic není?

Tma probouzí náš nejhlubší strach. Proč se bojíme? Evoluce, psychika, kultura. Nyktofobie není jen dětský problém.

Strach z tmy byl evoluční výhodou, umožnil přežít těm, kteří byli opatrnější. Tma je synonymem neznáma, což děsí i dnes.

Až 73 % dětí ve věku 4–6 let má strach ze tmy. Je to přirozená součást zrání, kdy si dítě představuje neviditelné hrozby.

44 % dospělých se bojí tmy, 1 z 10 si nechává rozsvíceno. Tma ovlivňuje kvalitu spánku a aktivuje poplašný systém.

Amygdala – centrum strachu, zpracovává hrozby, což vede k úzkosti. Malý šramot ve tmě může spustit přehnanou reakci.

Nyktofobie je intenzivní, iracionální strach z tmy, který narušuje každodenní fungování. Může vést k panice.

V hororech je tma symbolem nebezpečí. Vrahové útočí v noci, démoni se zjevují po setmění. Popkultura udržuje strach ze tmy.

Strach ze tmy narušuje spánek, lidé se bojí zhasnout a spí při světle. To vede k únavě a stresu.

Nyktofobie je léčitelná. Pomáhá kognitivně-behaviorální terapie a expozice tmě. Změna je možná. Úspěšnost CBT je až 90 %.

Tma zesiluje bolest, protože mozek se více soustředí na nepříjemné pocity. Efekt je silnější u úzkostných lidí.

Strach z tmy sdílí miliony lidí. Dobrou zprávou je, že s tím lze pracovat. Terapie a informace pomáhají.