Stockholmský syndrom je jev, kdy se oběť zamiluje do svého trýznitele. Pojmenován byl po přepadení banky ve Stockholmu.
Zdroj: iStockphoto
______
____
27.07.2025 | Romana Kyselova
Studie FBI ukázala, že v 8 % únosů vznikla pozitivní vazba mezi obětí a únoscem. Tato obranná reakce je nevědomá.
Zdroj: Pixabay
Patty Hearst se v roce 1974 účastnila ozbrojených akcí se svou únosovou skupinou. To je běžná fáze Stockholmského syndromu.
Agresor často představí záchranáře jako hrozbu. Oběť pak odmítá spolupráci s policií.
Stockholmský syndrom: Oběť je vděčná za péči, kterou by jinak považovala za samozřejmost.
Zdroj: Unsplash+
Oběť může začít sdílet ideologii únosce, přijímat jeho jazyk i hodnoty. Až 38 % obětí ospravedlňovalo činy únosců.
Oběť věří, že svět venku je nebezpečnější než život s únoscem. Manipulace vytváří iluzorní bezpečí.
Oběti domácího násilí často vnímají agresora částečně pozitivně i při těžkém zneužívání.
Psychická otupělost a apatie je obranný režim mozku, který minimalizuje utrpení. Oběť přestává cítit emoce.
Oběti někdy brání únosce u soudu. Loajalita z traumatu může vést k odmítnutí výpovědi.
Léčba Stockholmského syndromu vyžaduje čas, empatii a bezpečí. Jen 38 % obětí se vrátí do plné psychické pohody.