Stockholmský syndrom: Co znamená a proč ho lidé prožívají?

Stockholmský syndrom je jev, kdy se oběť zamiluje do svého trýznitele. Pojmenován byl po přepadení banky ve Stockholmu.

Studie FBI ukázala, že v 8 % únosů vznikla pozitivní vazba mezi obětí a únoscem. Tato obranná reakce je nevědomá.

Patty Hearst se v roce 1974 účastnila ozbrojených akcí se svou únosovou skupinou. To je běžná fáze Stockholmského syndromu.

Agresor často představí záchranáře jako hrozbu. Oběť pak odmítá spolupráci s policií.

Stockholmský syndrom: Oběť je vděčná za péči, kterou by jinak považovala za samozřejmost.

Oběť může začít sdílet ideologii únosce, přijímat jeho jazyk i hodnoty. Až 38 % obětí ospravedlňovalo činy únosců.

Oběť věří, že svět venku je nebezpečnější než život s únoscem. Manipulace vytváří iluzorní bezpečí.

Oběti domácího násilí často vnímají agresora částečně pozitivně i při těžkém zneužívání.

Psychická otupělost a apatie je obranný režim mozku, který minimalizuje utrpení. Oběť přestává cítit emoce.

Oběti někdy brání únosce u soudu. Loajalita z traumatu může vést k odmítnutí výpovědi.

Léčba Stockholmského syndromu vyžaduje čas, empatii a bezpečí. Jen 38 % obětí se vrátí do plné psychické pohody.