━━
( Zdroj: bluebay2014 / iStockphoto )
Zrození. Je to něco naprosto magického, tajemného, hlubokého. Od maličkaté buňky k živoucímu a dýchajícímu jedinci vede dlouhá cesta. Celý proces je však naprosto zázračný. Jak dochází k transformaci? Jak se vlastně z mikroskopické jiskřičky života stane myslící člověk plný emocí s vlastní a jedinečnou identitou? Věda zná odpovědi na spoustu otázek.
Jedna jediná buňka během devíti měsíců vytvoří mozek a celé funkční tělo. Každý z nás je tak v podstatě chodící zázrak. Jedna jediná buňka má v sobě vložené mechanické vědomí, které dokázalo autonomně vytvořit tělo. Nikdo jiný v tomto vzniku nehraje roli. Buňka obsahuje všechny potřebné instrukce k rozdělení na více buněk.
Vědce proces zrození fascinuje už leta letoucí. Jednou z prvních teorií, která vysvětluje lidský vývoj je teorie performace. Tato teorie poskytuje jednoduchou odpověď. V těle máme malé a plně formované členy další generace, které rostou uvnitř matky dokud nedosáhnou velikosti dítěte schopného přežít mimo dělohu. Řešení se vyhnulo otázce, jak se komplexita odvíjí. Performace tedy odmítá některé otázky a rozhodně není komplexním vysvětlením.
━━ Z jediné buňky vzniká během devíti měsíců celé lidské tělo, což je důkazem zázračnosti zrození.
( Zdroj: Filip Mroz / Unsplash+ )
V okamžiku početí se sloučí 23 chromozomů od matky a 23 od otce a vytvoří genetický plán. Už tehdy je daná barva očí, pravděpodobný talent a vlastnosti. Během několika hodin se buňka začne dělit a množit. Po dvaadvaceti dnech začne tlouct srdce a poté se formuje postupně celé tělo, veškeré orgány. Jak se formuje tělo je poměrně jasné, ale jak se probouzí mysl? Studie ukazují, že do třetího trimestru dítě slyší hlasy, pozná hudbu a vytváří si preference. Emoce pak děti dokáží začít projevovat jen pouhých pár hodin po narození. Umí ukázat úzkost z osamělosti, zvědavost nebo pohodlí při doteku maminky.
Na každou osobnost má pochopitelně poté vliv také výchova. Prvních pět let je podle vědců tzv. kritických. Mozek je v tuto dobu nejflexibilnější a učí se nebývalou rychlostí. Emocionální pouta vytvořená v těchto letech formují vztahy na celý život. Vliv na osobu má také prostředí, ve kterém žije, způsob jakým s ní kdokoliv mluví a pochopitelně také doteky a zážitky. Žádní dva lidé tak nikdy nemohou být stejní. Dokonce ani jednovaječná dvojčata. Každé z nich má zcela originální vědomí.
Mnoho starověkých kultur věřilo, že narození je okamžik, kdy duše vstupuje do těla. V moderní filosofii si někteří vědci myslí, že život sám o sobě je iluze. Jen prchavý okamžik uvědomění si v nekonečném kosmu. Jiné jsou zase náboženské perspektivy, kdy pobožní vnímají zrození jako dar i cyklus existence. Odkud jdeme? Kam jdeme? To je stále nezodpovězená otázka.
