V indických vesnicích hledají lidé pomoc nejen u lékaře, ale i u šamanů, kteří jsou mistři neverbální komunikace – dokážou „číst mezi řádky“ i když pacient jen mlčí. Tradiční léčitelé vstupují do alterovaných stavů vědomí (ASC), což jim umožňuje zachytit hlubší úrovně tělesných i psychických potíží.
ASC vznikají kombinací bubnování, zpěvu, tance a modliteb, díky čemuž se šaman dostává do stavu, kdy vnímá symbolickou a emocionální dimenzi onemocnění, která bývají pro lékaře skrytá. Studie z Nepálu uvádí, že interakce mezi šamanem a pacientem během rituálu je klíčová – nejen řeč, ale i ticho, gestika a rytmus tvoří most k terapeutickému efektu.
Tento přístup doplňuje moderní medicínu. Zatímco lékaři stavějí na diagnostických testech a vědecky ověřených metodách, šamani přinášejí hloubku emoční a duchovní roviny – dimenzi, kam se běžná medicína často nedostane.
„Šamani v transu navazují kontakt s neviditelným světem, aby pomohli řešit problémy členů své komunity.“
Ne nutně. Podle moderních etnografických studií se oba přístupy mohou vzájemně doplňovat. Šaman dokáže navázat kontakt s tím, co zůstává nevyslovené, zatímco lékař může ověřit stav technicky, stanovit diagnózu a předepsat léčbu. V ideálním případě mohou působit jako komplementární součásti holistické péče, která respektuje tělo i duši.